Zpěvák Tomáš Klus nalezl ve Štolmíři štěstí i místo svých snů

Dne 13. dubna se v kostele sv. Havla ve Štolmíři u Českého Brodu odehrál jedinečný koncert Tomáše Kluse a Jiřího Kučerovského s názvem Nablízko. Po celé dvě a půl hodiny plné zábavy dostálo vystoupení svému názvu a působilo dojmem, že přítomní diváci byli součástí jedné velké rodinné oslavy než běžného koncertu. Atmosféra celé akce spojená s jedinečným hudebním vystoupením doprovázena mluveným slovem, Tomášova vřelá komunikace s diváky i jedinečné prostředí kostela vytvořilo akci, na kterou budou jistě všichni zúčastnění včetně samotných interpretů dlouho vzpomínat.
Před koncertem jsem si s Tomášem povídala nejen o jeho vztahu k okolí Českého Brodu a jeho prvním dojmu ze Štolmíře, ale i jeho plánech na následující měsíce.
Jak se máte Tomáši?
V tuto chvíli jsem opravdu nesmírně šťastný. Od našeho příjezdu do Štolmíře, prožívám intenzivní
štěstí, protože toto místo je naprosto fantastické. Mám pocit, že jsem tu našel nějakou svojí část.
Proč jste si pro dnešní koncert vybral právě kostel svatého Havla ve Štolmíři?
Toto místo jsem si nevybral, naopak si vybralo mě, což je o to ještě hezčí. Vše má na svědomí náš
pódiový ředitel a jeho přítelkyně, která nás spolu s přáteli požádala, jestli bychom je koncertem
v kostele svatého Havla, který se snaží dát do pořádku, nepodpořili. Vůbec jsem neměl tušení kam
dnes jedu a po několika hodinách zde mám pocit, že tu chci zůstat a chci tu žít.
Máte Vy sám blízký vztah k Českému Brodu a okolí?
Po několika hodinách zde mohu říci, že evidentně mám. Je to zvláštní, ale od chvíle, kdy jsme sem
přijeli, trávím všechen čas v tomto přenádherném kostele. Hrál jsem si tu a přišla paní s vnučkou, že
slyšely, že se v kostele zpívá. Seděly tu se mnou asi půl hodiny, poslouchaly a byl to úplně nádherný a
silný zážitek. Je pravda, že když člověk vstoupí někam, kde se zpívá, tak nemůže vstoupit špatně.
Navíc mám slíbeno, že v kostele můžu zůstat sám dlouho do noci i po skončení koncertu.
Vypadá to, že jste našel místo svých snů.
Mám opravdu pocit, že už odsud nechci jít pryč, chci tu zůstat a chci tu žít.
Mám tomu rozumět, že se zde začneme vídat častěji?
Já si myslím, že ano. Cítím, že jsme v uzlíku jedné krásné tradice.
Těšíte se, až si zahrajete v prostředí se specifickou akustikou, kterou kostel nabízí?
Naprosto, ale ozvučení takovýchto prostor, je velmi náročná disciplína. Moje písničky jsou hodně
postavené na textu, a tak mi musí být rozumět. Je to těžké, ale věřím, že máme profesionály, kteří to
zvládnou.
Jak dlouho trvá Váš koncert?
Obvykle trvá koncert dvě až tři hodiny. Když hrajeme v nějakém kulturním domě, tak se občas urvu ze
řetězu a nevím, kdy mám dost. Tady v tomto prostoru cítím určitou pokoru, a tak myslím, že to dnes
nebudeme přehánět. Dnešní publikum bude mít ale možnost slyšet i některé písničky, které jsme
zatím s Jirkou ještě sami nehráli.
Povězte mi něco o projektu Nablízko, s kterým tu dnes vystoupíte.

Nablízko se dá popsat jako můj a Jirky Kučerovského návrat ke kořenům, protože od doby, kdy jsem
začínal, jsme takto ve dvou hráli přibližně pět let. Zjistili jsme, že nám toto vystupování začalo časem
chybět, a tak jsme se opět vrátili ke společnému hraní. Není to o tom, že by nás otravovalo hrát
s kapelou, ale v tom, že kontakt a komunikace s publikem je úplně na jiné bázi. Naše koncert jsou
spíše jako rodinná oslava než koncert, což je hodně dané i právě v samotném názvu.
Jak moc důležitý je pro Vás tedy kontakt s diváky a jejich zpětná vazba?
Nepotřebuji, abych byl ujišťovaný o tom, že se někomu líbí, co dělám. Mám osobně moc rád ten
pocit, když vím, že si po koncertě mohu být jistý tím, že jsem se dal všem těm lidem, kteří přišli.
Potřebuji cítit právě tu zpětnou vazbu v energii, kterou mě publikum nabíjí, je to především o
vzájemném propojení. Proto si myslím, že mi tady dnes exploduje hlava štěstím, protože tohle místo
je velmi silné a pro posluchače budeme opravdu hodně nablízko.
Jak často Vás budeme vídat na pódiu v následujících měsících?
Myslím, že to bude prakticky pořád. Loni jsme téměř celé léto strávili na hradech v rámci festivalu
Hrady.cz, kde jsme byli v určité exkluzivitě. Proto jsme se letos rozhodli, že pojedeme co nejvíce
koncertů, protože jsme dlouho zanedbávali některé festivaly, kde nám předtím bylo dobře. Teď jim to
chceme určitým způsobem vrátit a samozřejmě si chceme zase užít ten pravý letní mumraj.
Odpočívat budeme až v zimě.
Chystáte něco nového pro Vaše fanoušky?
Aktuálně připravujeme desku, která se jmenuje Spolu. Myslím si totiž, že pokud chceme dělat velké
věci, musíme začít prostě spolu. Bez sebe to nezvládneme, musíme začít mířit k sobě a přestat mířit
na sebe. Původně jsme chtěli vydat desku v květnu, ale protože mám vždy takovou tendenci dávat
v rámci desky i něco navíc, museli jsme nakonec vydání posunout. Je mi líto, že desky přestávají být
atraktivní v rámci vypalování a podobně, proto tomu věnujeme raději více času a k deskám
přidáváme i určitý bonus navíc. Ten, který jsme vymysleli tentokrát, má dodací lhůtu dva měsíce,
vydávat desku o prázdninách je hloupost z důvodu marketingu, a tak vypadá, že vydání desky
proběhne v září. Následně vyjedeme v rámci vydání této desky i na turné.
Jak se díváte z pozice hudebníka na psychoterapeutický prostředek muzikoterapie?
Určitě s ní souhlasím a podle mě je to naprosto pochopitelná a přirozená věc. Osobně to vnímám
tak, že hudba je sama o sobě společně s tancem nejstarší rituál, který člověk provozuje a v momentě,
kdy člověk otevře srdce a naslouchá těmi správnými póry, může ho hudba i vyléčit. Přitom ani tak
nezáleží na tom, zda je to metal nebo dechovka, protože hudba sama o sobě je prostě lék.
Jak se daří Vašim dětem?
Děti rostou jako z vody, navíc aktuálně Jenovéfě rostou i zuby, což pro nás znamená minimum
spánku. Mě to ale nevadí, protože když se usměje, je všechna únava pryč a člověk má pocit, jako
kdyby najednou vypil hektolitry energetického nápoje.
Vypadáte opravdu velice spokojeně. Pramení tato spokojenost určitou částí i z Vašeho
svobodného povolání a možnosti být více s rodinou?
Má práce je jako každá jiná ve smyslu, že musím odevzdat výkon a věnovat jí čas. Mám ale tu výhodu, že jsem více pánem svého času, který si mohu zorganizovat, což je bezesporu štěstí v rámci mého povolání. Teď je toho třeba hodně, ale následně jsem schopný si udělat třeba dva měsíce volna a být nebo někam jet se svojí rodinou intenzivně. Navíc už se děti dostávají do věku, kdy se bude moci splnit můj sen a budou jezdit všude se mnou. Má představa je naprosto jasná, koupím si karavan a budeme jezdit spolu, protože to je ze všeho nejlepší.

Rozhovor s Tomášem naleznete také v tištěném Českobrodském zpravodaji.

Celou fotogalerii naleznete na FB Hermuch Media (@hermuchmedia)

Líbil se Vám rozhovor? Staňte se fanouškem Hermuch Media

Další hudební recenze a rozhovory

Divadelní recenze a rozhovory

Články z oboru psychiatrie a psychologie

Ostatní akce



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hermuch Media
Press

Hermuch Media

Lucka Hermína Muchová
Nabízím články, reportáže, rozhovory, fotografie vlastní nebo na míru dle zakázky.
Offer articles, reportages, photos
Hermuch Media
Press

Latest posts by Hermuch Media (see all)