Tragikomický souboj irských emigrantů o domov a kořeny, pravdu, pochopení a svobodu svého vlastního rozhodnutí v době, kdy Amerika přestává být synonymem pro lepší budoucnost a demokracii.
Jako první premiéru sezóny, za účasti autora Billa C. Davise, uvede Divadlo v Řeznické ve spolupráci s Americkou ambasádou v Praze hru “Útěky”, kterou zde čeká světová premiéra již 23. listopadu 2017.
Režie se ujala Yvetta Srbová společně s Viktorem Polesným, postavy rodinného třígeneračního příběhu potom ztvární Jitka Smutná, Filip Cíl a Zdeněk Velen, autorem scénické hudby je Kamil Holub.
Na diváky čeká tragikomický souboj irských emigrantů o domov a kořeny, pravdu, pochopení a svobodu svého vlastního rozhodnutí v době, kdy Amerika přestává být synonymem pro lepší budoucnost a demokracii. Na pozadí rodinného třígeneračního příběhu přichází autor opět s apelem k občanské zodpovědnosti, hrdosti a vlastenectví. S brilantně vystavěnými situacemi a sarkastickým humorem tepe nejen do apatické konzumní a spotřební společnosti, ale i do zákulisí prezidentských voleb.
Dne 20. listopadu proběhla při příležitosti světové premiéry divadelní hry Billa C. Davise – Útěky tisková konference, které se zúčastnili Yvetta Srbová – ředitelka divadla, Alexander Jerie – překladatel, Filip Cíl – představitel role Kempera, Jitka Smutná – představitelka role Muddy a Zdeněk Velen – představitel role Kenetha a vzácný host, autor inscenace Bill C. Davis.
Při této příležitosti jsem se zeptala přítomných herců, jak se jim vžívalo do daných rolí a jak se jim inscenace líbí.
Jitka Smutná: Do hry jsem se přímo zamilovala, protože ztělesňuje dvě věci, které mám na divadle ráda a které jsou v každém lidském životě důležité. Jsou jimi mezilidské vztahy a politická situace u obyčejných lidí. Obě věci se navzájem ovlivňují a generační názory se mění. V této inscenaci může divák sledovat tři generace, každou s jinými životními zkušenosti a jinými prioritami. Kouzlo hry vidím především v tom, že se odehrává v reálném čase a úplně v běžné situaci plné různých emocí, kterou běžně lidé prožívají. V Divadle v Řeznické je prostor jeviště navíc tak malý, že spolu opravdu mluvíme. Když budu myslet na svojí mámu a budu o ní mluvit, všichni v hledišti si vzpomenou na svojí maminku, na tu konkrétní situaci, kterou s ní zažili. Na hře je kouzelné, že ačkoliv se mluví o americké situaci, v určitém politickém kontextu, vzpomněla jsem si na své hádky s tátou nebo na svůj vztah k dnešní politice. Má obecné konotace pro to, jak se lidé cítí ve svém státě, jestli jsou schopni být šťastni a jestli jsou opravdu doma. Velmi důležité je, že i když se hra odehrává v Americe, v nějaké konkrétní situaci, teprve z věcí konkrétních vznikají věci obecné.
Zdeněk Velen: Hra je skvěle napsaná, text je opravdu výborný, díky tomu jde hraní poměrně snadno. Myslím, že obsazení hry se skvěle trefilo, a že s hrou nikdo problém nemá. Nesmím opomenout, že text je i výborně přeložen. Opravdu je výhodou malý prostor zde v divadle, bezprostřední kontakt s divákem, který nám dovoluje trochu jiný druh herectví než ve velkém kukátkovém divadle. To nám v této inscenaci velmi pomáhá, a tak můžeme hrát komorněji, co jže pro tuto hru moc důležité.
Filip Cíl: Na hře se mi moc líbí to, že na konci žádná postava nedojde k definitivnímu rozhodnutí, není zde konkrétní konec děje. Lidé tří generací, kteří se náhodou potkají, dostanou příležitost říci, co by jinak nikdy neřekli. Každý z nich má svoji vlastní pravdu a je velmi zajímavé sledovat, jak se jejich jednotlivé pravdy určitým způsobem ovlivní. Líbí se mi, že není řečeno, co se stane později a jak vše dopadne a zároveň nabízí opravdu osobnostní přístup k jednotlivým členům rodiny, který je opravdu hodně důvěrný. Je krásné, že hra nemá žádnou definitivní tečku, čímž vzniká jednoznačně velký prostor pro zamyšlení.
Vše doplnila Yvetta Srbová:
Uvidíte úžasný třígenerační trojúhelník a řešení vztahů, které budou všem divákům povědomé z jejich rodin, názory k některým situacím i to, co se kolem nás ve veřejném prostoru děje. Vše je řešeno nenásilně a přirozeně právě přes vztahy v rodině.
Zajímalo mě,kde Bill C. Davis bere inspiraci pro psaní textů.
Inspiraci čerpám z toho, co se kolem mě děje a zároveň i z mé osobní zkušenosti v rodině nebo mém okolí. Konkrétně v případě této inscenace, byly pro mě inspirací dvě věci. První z nich bylo znovuzvolení George Bushe mladšího v roce 2004. Druhou inspirací, která vychází z mého života a mé osobní zkušenosti, byla moje babička, která kdysi opravdu utekla z domova za námi do Ameriky. Díky tomu mi umožnila vlastní zkušenost, kterou jsem později zahrnul právě do této hry, stejně jako rodinná tajemství, která mi sdělila. Vyplynulo z nich mnoho zajímavostí i zamyšlení nad situacemi, které lze ve hře sledovat právě ve formě boření určitých mýtů, které nejsou leckdy absolutně pravdivé.
Za mě: Doporučuji nenechat si tuto inscenaci ujít, neboť bude jistě stejně jako všechny hry uváděné v Divadle v Řeznické velkým zážitkem.
Reportáž z inscenace Útěky naleznete zde.
Další reportáže z Divadla v Řeznické:
Rozhovor s hercem a režisérem Miroslavem Táborským
Divadelní recenzze a rozhovory
Romantický výlet – Divadlo Rokoko, Praha
Návštěvy u pana Greena – divadlo Rokoko, Praha
Vražedný pátek – divadlo v Řeznické, Praha
Návštěvy u pana Greena – Hálkovo městské divadlo, Nymburk
Leni aneb umělecká tvorba formou propagandy
Brouk v hlavě – Dobřichovická divadelní společnost
Leni – dvorní režisérka Adolfa Hitlera
AnderSen – návrat k dětským děsům
Rozhovory
Povídání s Michalem Malátným – Kleopatra
Miroslav Táborský exceloval v Blázinci a přidal k tomu rozhovor
Noc divadel odhalí i divadelní zákulisí
Tisková konference V hodině rysa
Rozhovor Miroslav Táborský k Odvolání
Články z oblasti psychiatrie a psychologie
Hudební reportáže a rozhovory
Billa C. Davis
Tisková konference k inscenaci Útěky
Filip Cíl
Zdeněk Velen
Jitka Smutná
Hermuch Media
Šéfredaktor časopisu Mantra, nabízím články, reportáže, rozhovory, fotografie vlastní nebo na míru dle zakázky...
Offer articles, reportages, photos, editor in chief Mantra magazine
Jaký je Paddy Kelly ve chvíli, kdy nestojí na pódiu, ukryt v soukromí bez hystericky křičících fanynek mířících na něj fotoaparátem a může být sám sebou? Jak vzpomíná na éru největší slávy Kelly Family?
Nejdiskutovanější otázka na téma Elán je ukončení kariéry této skupiny, která se za posledních 50 let stala hudebním fenoménem. Jak to s jejich koncem vypadá, zaznělo v rozhovoru z úst nejpovolanějších, Jožo Ráže a Jana Baláže.
